Přijel jsem na Výstaviště ve čtvrtek ráno. Na zdánlivě prázdné, vylidněné Výstaviště, vydechující po konzumním náporu zvaném ExPlzeň (kdyby někdo nevěděl, co znamená slovo konzumní, tak to byla "výstava vo žrádle"). Uvítala mne zamčená brána (no teda velkou radost při tom vítání neprojevila). Než jsem si stačil prohlédnout řadu zajímavých míst Plzně během nejkratší možné cesty autmo k bráně horní, kdosi dolní bránu otevřel. Při průjezdu kolem ní z druhé strany se mi brána vychechtala ústy své obsluhy, já zaparkoval u portovního Štábu a tak začala pro mne další Porta.

Zpočátku se zdál být Štáb jediným zárodkem života na opuštěné planetě (omezil-li se pozorovatel na Výstaviště). Možno dokonce říci zárodek rozvinutého inteligentního života. Kdo jiný než náš milý předseda Sdružení Porta totiž dokáže současně hovořit do mobilu, který nemá v ruce (maje přitom z něj zastrčenou jakousi hadičku do ucha), jednou rukou psát poznámky úplně o něčem jiném a ještě při tom volnou rukou signalizovat (po vzoru onoho francouzského předchůdce telegrafu s dlouhými rameny na jakémsi větrném mlejně) ostatním, aby mu neutekli (dodávaje tomu na důrazu vrháním zoufalých pohledů a hledáním lehčích předmětů, které bude vrhat potom).

Ale brzy se životní formy rozběhly od tohoto jadérka dále, snažíc se upravit areál do obyvatelné podoby s tím, že "prej přijdou lidi". I na počátku vesmíru byl prý chaos, než se hmota uspořádala. Nejvíc práce dalo přírodě (reprezentované v tomto případě předsedou Pepou Peclem) uspořádat hmotu stánků, především kvůli chaotickému pohybu myšlenek některých stánkařů, reprezentujících renomované firmy (zřejmě z okolních planet, neboť některá pozemská pravidla nechápali). Naštěstí tento vesmír obsahuje pevný bod - občerstvovací stánek Berouskových, od věků stabilizovaný na rohu u mostu přes řeku. Velmi brzy po svém oživení se stal místem koncentrace živé hmoty (převážně štábní, pořadatelské a účinkující). Zaplať pámbů za něj. Hned první den předportovního dění (dávno před svými konkurenty) vytvořil druhé, velmi živé (a životabudící) centrum.

Mám možná určitou nepatrnou zásluhu na vzniku centra třetího, poněkud virtuálního - tedy zdánlivého ("takovýho, co neni dovopravdy" - to pro ty, kteří nahoře nechápali slovo "konzumní"). Dík kamarádům Alienovi a Tomymu z mé firmy, kteří (podobni opicím) šplháním po lucernách a na střechu upevnili zde jediný prostředek, kterým může 100 milionů lidí lézt legálně na Výstaviště přes plot - bezdrátové připojení k Internetu (s padesátimetrovým drátem). Anténka tohoto inštrumentu, mířící ze střechy redakce Portýra přes blízká luka k plzeňské firmě ROPAK, umožňuje nám přímo z druhé Portýrny dopisovat si s celosvětovým trampstvem a aktualizovat internetové stránky Porty stále měnícím se programem (jo, kdyby ty stránky někdo hledal, tak http://www.ropak.cz/porta - už je letos našlo přes 1500 lidí, což je zřejmě více, než bylo první den v hledišti večerního koncertu).

Ve chvíli, kdy tohle píšu, je už portovní život plně rozvinut a po Výstavišti rozlezlý, vrcholí první večerní koncert, pořadatelstvo honí neplatiče po vzoru berňáku, zásoby stánkových potravin a tekutin již musely být několikrát doplněny, na Štábu se hraje (hudba, nikoliv hazard) a počítače sténají pod náporem portýrních psavců (ještě že tu mám svůj). Tak žij a rozvíjej se, portovní živote, jsi ještě mlád - a nejen v měřítkách vesmíru (třiatřicet je i u lidí teprve pozvolným počátkem moudření, nikoliv poslední štací před smrtí).