Začíná nám komunikace spřízněných duší ... tohle jsem si říkal na všech těch hodně moc ročnících Porty, kterých jsem se zatím zúčastnil (a to doufám, že ještě nejsem ani v půlce, že jich ještě nejméně jednou tolik bude - a já to Portě přeju).

Byl (a je) to zvláštní pocit, když se sejde několik stovek (a bývalo to i několik tisíc) lidí, kteří tu hudbu, která se tu hraje, nepovažují jen za konzumní kulisu k jiným činnostem (nebudeme to rozvádět) nebo za krmivo podplacených hitparád. Při některých písničkách ticho, svíčky a jedna myšlenka v tisíci hlavách ... to je pro mne Porta. Komunikace beze slov, komunikace duší.

A přesto i nám sem pronikla i jiná komunikační technika. Pořádání a organizování Porty (to je takové to dávání zdánlivého řádu tomuto chaosu) se asi už dnes bez ní neobejde. Lidi věnující se tomuto šílenství na Portě poznáte podle cedulky „Štáb“, nevyspalých očí, vysílačky nebo mobila za pasem či v ruce a také zrychleného kroku (nesměřujícího k záchodkům). Skoro pět stovek z vás sosalo před Portou informace o jejím konání a programu z Fredyho a mojí stránky v počítačové síti Internet (to je v tom nejnovějším komunikačním prostředku, který na nás pámbů seslal). Pár metrů od onoho stále nezměněného (doufám) portovního prostředí se stále krásnými písničkami, v jedné budce, udržujeme (silou vůle a šamanskými zákroky) v chodu počítače komunikující po síti, díky kterým vychází tenhle Portýr.

Jenom mám obavu, aby se nám nový živočišný druh homo mobilus (člověk nepostradatelný) příliš nerozmnožil v hledišti a sborově nedoprovázel klasická folková aranžmá elektronickými melodiemi svých Eurotelat či Prďasů. Nebo aby nám třeba tady po tom amfiteátru nekřepčila skupinka čilých důchodkyň, pokřikujících „Go, go, go !“./

Zkuste to, vypněte své mobily, kamarádi ... začíná komunikace spřízněných duší.