Blood 2 se může jít zahrabat...

Míchání různých žánrů her v jeden celek je v dnešní době už normální součástí dne. Ať už se jedná například o hru Urban Chaos, ve které autoři namíchali originální směs hned několika žánrů, nebo o připravovanou hru Loose Cannon. Nejlepším příkladem je však asi hra Shogo, n níž tvůrci spojili v jeden celek klasickou 3D akci a mechovku ve stylu Mechwarrior. Ani Soldier of Fortune, nová hra od vývojářské firmy Raven Software (Heretic, Hexen), není v tomto směru, ačkoliv se to na první pohled nezdá, vyjímkou. Autoři z Raven Software na to šli chytře a taktéž se rozhodli skombinovat dva typy dnes velmi žádaných her, a to klasickou 3D řežbu (Quake II) a taktickou bojovou strategii (Rainbow Six). Zda-li toto ďábelské spojení nakonec přineslo své ovoce, se dočtete na dalších řádcích. Jak už jsem napsal, Soldier of Fortune je hlavně klasická doomovka. A stejně jako v ostatních 3D akcích, tak i zde na vás čeká pohled z vlastních očí, spousta zbraní, hodně nepřátel, rozmanitá prostředí, na nichž se odehrají krvavé boje, a nějaký náznak příběhu. Jenomže v dnešní době už nestačí pouze tyto ingredience a k vytvoření opravdu kvalitní střílečky je potřeba hodně úsilí. Nebudu vás dlouho napínat a řeknu vám rovnou, že Soldier of Fortune není zase tak dokonalou hrou, jak jsme mohli ještě před pár měsíci předpokládat. Z velké části ze to může jistě trochu nezáživný příběh, poněkud odbytá grafika a horda stupidního střílení, kterého si při hraní SoF užijete opravdu hodně. Každé vaše bojiště bude prolito několika litry krve a ušetřeni nebudete ani ustřelených částí těla. Nebojím se v tomto směru konstatovat, že je hra Soldier of Fortune nadmíru brutální a že se v žádném případě nehodí pro mladší hráče. Tady je jasně zřetelné první uklouznutí autorů, kterým se původní záměr vytvořit 3D střílečku s prvky taktiky jaksi vymkl kontrole. To ovšem neznamená, že jsou vaší protivníci nějaká ořezávátka (tedy pokud si nezvolíte v menu nejlehčí obtížnost, protože to by se potom hra zvrhla opravdu v nudné pobíhání po místnostech a zbrklé střílení), to v žádném případě, inteligence vašich soupeřů je opravdu vysoká a pokud si zvolíte nějakou vyšší obtížnost, tak pak budete mít co dělat, abyste dohráli určité kolo do konce. Ovšem zase tak vysoká obtížnost jako ve hře Aliens versus Predator nehrozí, jenom těch prolitých hektolitrů krve nás mohli autoři ušetřit. Co se pak týče samotných zbraní, tak i těch je ve hře, stejně jako prolité krve, opravdu hodně. Dohrání určité mise závisí na výběru zbraní. Pokud se rozhodnete projet celý level takticky a tiše, aniž byste vyvolali nějaký rozruch, tak není nic jednoduššího, než když si vyberete ze svého inventáře nabroušený nožík, pistoli s tlumičem, popřípadě hodně cennou odstřelovačku. Jestli však budete chtít vidět své protivníky umírat v plné parádě, tak raději sáhněte po samopalu, těžkém kulásku, raketometu či plamenometu (o mikrovlnné pulzní pušce, která vznikla v myslích autorů, potom raději ani nemluvím). Všechny zmiňované zbraně jsou detailně zpracovány a chovají se při použití naprosto reálně, takže žádné buch-buch ve stylu Quaka II neočekávejte. O nic hůře na tom potom nejsou ani samotné mise, které budete muset splnit. Tady musím autorům opravdu pogratulovat, protože jednotlivé náplně misí se jim povedli na sto procent. Spolu se svým komandem se totiž podíváte na Sibiř, do Kosova, Iráku, Japonska, Německa atd. V každém koutu světa na vás budou čekat rozdílní soupeři, perfektně propracované prostředí a originální úkoly. Toto ovšem kazí mírně odfláknutá grafika, která vypadá podstatně hůře než grafická stránka střílečky Kingpin, kde přitom použili tvůrci stejný engine (Quake II). Důkazem nedodělané grafiky je hlavně mise v podzemní dráze a mírné nedostatky jsou znát i na vašich nepřátelích. A když už jsem u těch protivníků, tak by určitě stálo za to, abychom si trochu rozebrali jejich chování při boji. Jak už jsem se v recenzi zmínil, inteligence teroristů je jakžtakž vysoká, takže s žádnou pohodovou procházkou nepočítejte. Vaši nepřátelé totiž na nic nečekají, a když nastane bojový konflikt, tak ihned šáhnou po zbrani a spustí palbu, která bývá obvykle přesná. Navíc zabít nepřítele není žádná hračka, protože ten se perfektně kryje, zabíhá za rohy, rychle se pohybuje, shromažďuje se spolu s dalšími protivníky a na nepřehledných místech a při boji se nevzdává, i když mu ustřelíte ruku. Soldier of Fortune není tedy v žádném případě špatná hra a stejně jako jiné hry, si najde své oblíbence a odpůrce. Díky své nesmírné brutalitě to bude mít ovšem na trhu hodně těžké. Half-Life, král všech 3D akcí, sice zůstává i nadále nepřekonán, ale já nevidím sebemenší důvod, proč byste si neměli Soldier of Fortune koupit. Kvalitní 3D akce zkrátka nevychází každý měsíc, možná tak jednou do roka…