"A jak vlastně vypadáš Eriku?"

"No, jsem vysoký, snědý, štíhlý, …mám tmavé vlasy, hnědé oči. Asi tak nějak. A Ty Adriano?"

"Já jsem blondýnka, mám modré oči, hezkou štíhlou postavu, …a jaké máš koníčky?"

"Dělám kulturistiku. Hodně sportuji, proto mám tak dobrou postavu, víš? Jinak jsou mým koníčkem holky. Ale ty musím v poslední době doslova odhánět od domu, ……co Ty?"

"Já jsem tak trochu malířka. Maluji akty, víš? Ale hodně lidí mi říká, že bych mohla být i modelka. Tak nevím. Kolik je Ti let a kde pracuješ?"

"Je mi 26 a teď dělám trenéra hokejového mužstva. Byl jsem učitelem na střední škole, ale jen rok. Ty holky se nedaly vydržet. Nenechaly mě chvíli na pokoji. Šílely po mě….znáš to ne? A Ty?"

"Dělám teď sekretářku řediteli jedné významné firmy. Nebylo lehké se tam dostat, ale to víš. Hledali někoho pohledného a schopného, tak jsem zabodovala…sama nevím jak…a je mi 21"

Bla, bla, bla………

U jednoho počítače, v jednom městě, sedí malé, brýlaté párátko. Jmenuje se Vlastimil. Sportovat přestal v patnácti, protože mu to nikdy nešlo a nebavilo ho to. Má špinavě blond vlasy, zelené oči a pojem kulturistika je pro něj vidinou něčeho hodně mužského a neotřesitelného, co však nikdy nezkusil. Za celý život si dovolil oslovit jen tři dívky. Je stydlivý a na tom také všechny jeho vztahy ztroskotají. Není mu 26 a hokej viděl naposledy před měsícem v televizi. Na střední škole sice pracoval, ale také trochu jinak. Učil tam angličtinu, protože si na přání maminky udělal státnici a na jedné škole zrovna potřebovali nějaký zástup za nemocnou učitelku. Tak to zkusil. Odešel po několika týdnech, protože po něm všichni házeli odpadky, smály se jeho pletené vestě a nesnášeli jeho svítící tužku. Nešílel po něm nikdo, protože se tam ani s nikým nestačil poznat. Jeho opravdovým koníčkem je pěstování česneku, chov angorských králíků a vaření. Schovává se pod přezdívkou Sexy_mladik.

Na druhém konci republiky…v jednom městě…sedí u počítače dívka. Nikdy nebyla blondýnou, modré oči má leda její panenka, ale jinak je hezká. Má hnědé oči i vlasy, modelkou nikdy nebyla a moc dobře ví, že asi ani nebude. Doopravdy maluje. Dokonce hezky, ale jen sama pro sebe. Není jí 21, ale 23 a sekretářku dělá v masozávodech. Dostat se tam bylo asi tak lehké, jako říct mamince, aby laskavě zavolala paní Z., jestli její manžel nepotřebuje náhodou pomocnou sekretářku. A kdyby ano, nelíbila by se mu náhodou jejich Alenka?….Jistěže líbila…Vymyslela si jméno Fizgig (koketa).

Asi již víte, na co tu narážím… na trochu přehnaném příkladě se tu snažím přijít na to, proč to ti lidé dělají. Proč je internet tak často rájem lhářů? Jak to, že na takových místech, jako je chat uslyšíte od každého druhého alespoň trošinku poopravenou skutečnost, když ne doslova lež? To se za sebe všichni tak stydí, nebo je spíš láká jakýsi neskutečný svět, kde mohou být na nějaký čas kýmkoliv? Asi jak koho…je kouzelné, jak se ze studenta základní školy rázem stává ředitel podniku….jak ženy mládnou, mužům přibývá nespočet kladných vlastností, každý dělá opak toho, co doopravdy…..a nejsou ti všichni spokojeni? Asi ano.

Je to kouzelné a zároveň docela odstrašující. Proč ze sebe musí normální člověk, který se za nikoho nevydává, dělat blbce? Zatímco se totiž ptá rádoby cestovatele, jaké to bylo na Antarktidě, listuje na druhém konci v atlasu Světa svářeč a opisuje údaj vedle údaje, aby oslnil.

A co si o tom tedy myslet? Je to nemorální? Nebo se to pro jednou dá prominout? Nevím…napadlo mě zeptat se svého devítiletého bratra, co si o tom myslí. Odpověděl to, co jsem chtěla slyšet. Tvrdil, že lhát by se nikdy nemělo, všichni by si měli říkat pravdu, i když spolu mluví poprvé a naposled,..lež má krátké nohy…:o))

Vzápětí si však sednul k počítači a našel si jakýsi dětský server s chatem. Dívala jsem se na něj a nestačila se divit. Můj hnědovlasý bratr s modrýma očima a tělem jako párátko psal : "Ahoj Klárko! Jsem blond, mám hnědé oči a je mi 11 let." Začala jsem se smát, i když to moc k smíchu nebylo….ale není to jedno?

Myslím, že anonymita na internetu je skvělá věc, ale neměla by se zneužívat. Můžete si říkat třeba Rohlík, můžete tvrdit, že jste z Ovčí planety, ale lhát lidem, kteří vám věří, asi moc dobré není. Proč ze sebe dělat blondýnu, modelku, když jsem hnědovlasá učitelka? Možná že spoustu lidí okouzlíte spíš pravdou. Spoustu ale také ne…přiznávám. K čemu bude oslnit muže představou dvacetileté umělkyně, když vás nemůže vidět doopravdy? Pravda po lži je horší než pravda samotná.

A závěr? Až vám někdo poví, že je cestovatel z Antarktidy, doběhněte si pro nějakou opravdu chytrou knížku o Africe a hrajte si taky…..je to docela sranda :o))))) Jen pozor, aby cestovatel nebyl pravý a právě se nevrátil z Afriky…pak navrhuji jít spát, a nebo započít debatu o těsnění, které jste dnes v práci vyměnil…..:o)

Zpět - Nahoru - Vpřed